ČAST | ČMKV | TVREGISTR | STIS výsledky: A, L, S, B, T, M, Z, E, H, J, C, P, K, U | METODIKAROZHODČÍ | ELO ST

Nově v menu RACKETSPORT odkaz na Akční nabídku tohoto obchodu. Děkujeme Vám za návštěvu, přízeň a aktivní používání portálu TT-SPORT. Svou podportu určenou pro další rozvoj portálu můžete vyjádřit také proklikem na reklamním banneru v levém pruhu. V případě jakýchkoliv dotazů nás neváhejte kontaktovat. Tým portálu TT-SPORT.cz.

Přihlášení / odhlášení

Podpořte Portál TT-SPORT

A máme tady opět exkluzivní článek z psychologie stolního tenisu, TT-SPORT.cz Vám přináší již sedmé pokračování a to o motivaci.....

7. MOTIVACE, VOLNÍ PROCESY, ASPIRAČNÍ ÚROVEŇ

7.1. MOTIVACE

7.1.1. MOTIV, MOTIVACE, SKLONY

Motivy jsou vnitřní pohnutky (vnitřní "proč" k dosažení nějakého uspokojení) k jednání, hybné síly chování, celek vědomých i nevědomých psychonomních faktorů, dík nimž se uskutečňují naše chtění a jednání. Zahrnuje také sféru prožívání (snaha, chtění, touhy, přání, žádosti, pudy…).

Zahrnuje i vnější pobídky a cíle a vnitřní motivy.

Motiv je vnitřní příčina chování (stav vnitřní pohnutky), dispozice. Motivace je proces realizovaný funkčním vztahem dispozic a podnětové situace.

Motivy mohou být široké, perspektivní cíle. Dílčími motivy jsou konkrétní cíle vedoucí k perspektivnímu. Každý motiv má svůj směr, intenzitu a trvání (chci si zlepšit servis, moc to chci, protože tím získám body, budu jej trénovat tak dlouho, až mi opravu pomůže a i potom…). Na základě motivů vznikají návyky (určité zafixované způsoby chování (na každém tréninku 15- 20 minut na servis), stávají se nestereotypními i proti vůli (každý trénink, i když mi to nebude bavit). Motiv vyvolává určitou pohotovost k chování. Chování vyplývá obvykle z interakce určitých objektů a určitých vnitřních stavů (3x jsem nevzal servis soupeře, nemůžu vyhrát, to mě štve).

Sklony (motivační vlastnosti) jsou přechodovým stupněm mezi postoji a temperamentovými vlastnostmi. Motivační vlastnosti se spojují do motivačního chování. U sportu velmi důležitá vlastnost je soupeřivost (lakomství, závist, spořivost), což je chování vedoucí k tužbě vyhrávat (sklon přát sobě a nepřát druhému).

Stejné motivy se mohou projevovat různými způsoby chování. Například nepřátelství nebo averze vůči určité osobě se může projevovat napadáním (nevěcná kritika, pomlouvání) ale i tím, že se jí vyhýbáme.

Každý jednotlivý akt v chování může být projevem několika motivů: sparinkování může být úsilím pomoci, ale i touhou po získání prestiže či pocitem nadřazenosti (dokážu mu v pohodě dělat sparinka, jsem totiž lepší než on).

Rozhodující roli v organizaci chování hrají emoce. Tvoří podstatu odměn trestů vnitřních i vnějších, které rozhodují nejenom o tom, jak se člověk chová, ale i proč se tak chová.

Interakcí síly motivačního chování, subjektivní pravděpodobností dosažení cíle a hodnotou cíle motivace přechází v chování. Do motivační struktury zahrnujeme i zájmy a záliby, perspektivy, hodnoty, ideály a iluze.

7.1.2. ANTICIPACE

Zvláštností lidské motivace je anticipace, tedy předvídání. Cíle člověka spojené s touhou anticipací mají vysokou motivační působivost. Princip homeostáze (stálé vnitřní podmínky) doplňujeme a korigujeme vyšším principem dosahování cílů a překonávání překážek na cestě k nim (uspokojení nepociťujeme pouze z dosaženého cíle, ale již z překonávání překážek na cestě k němu, uspokojení často bývá tím větší, čím je obtížnější).

7.1.3. VÝCHOVNÉ ZMĚNY MOTIVŮ

Motivy jsou součásti charakteru, čili je možno na ně výchovně působit. KVALITATIVNÍ ZMĚNY

Síla motivu stoupá při neuspokojení, při nasycení klesá. Jde tedy o zesílení nebo naopak zeslabení síly určitého motivu (zvláště silné jsou u mladých lidí ty motivy, které byly silně frustrovány v předchozím vývojovém stupni). FORMOVÁNÍ A OSLABOVÁNÍ MOTIVŮ

Motivy se formují učením (psychologickým podmiňováním, společenským vývojem člověka).

U dítěte se běžně formují sportovní zájmy, postoje, které odpovídají rodičovským (trenérským), ke kterým má dítě kladný vztah (sociální učení). Při tomto formování motivů je důležité co bylo u hráče dítěte dříve pouhým prostředkem k dosažení cíle, k uspokojení určité potřeby. Může se stát samo cílem, vyvolávat uspokojení, stát se novou potřebou (rodiče chtějí, aby dítě sportovalo, cílem dítěte tedy je, že jde do oddílu stolního tenisu se přihlásit…první trénink se dítěti líbil…. vracelo míčky, jak bylo chtěno trenérem, odešlo s určitým uspokojením…a stejné to je i při dalších tréninkách …..dítě má po měsíci potřebu sportovat….hráč má po pěti letech stále velkou potřebu hrát stolní tenis).

Ve sportu je důležité formování motivů při očekávání druhých že je nezklamu, že to dokáži. Je to i formování sebe sama. Tento moment působí na sílu i kvalitu motivace. Kromě původního motivu je tu potřeba pokračovat v tréninkové píli, dokončit úspěšně kombinaci, kterou trénujeme. Je to i potřeba společenského uznání.

Pokud máme příliš náročný nebo stereotypní trénink motivace klesá. Vhodné je přerušení či vystřídání jiným programem tréninku. Nemotivující je přemíra donucování.

PRAVDĚPODOBNÉ PŘÍČINY NÍZKÉ ÚROVNÉ AKTIVACE A PROSTŘEDKY JEJÍ NÁPRAVY

Tělesné příčiny

Nízká hladina testosteronu. Zvýšení dosáhneme volbou soutěže v níž dokážeme zvítězit.

Parasympatický antagonismus, nadměrné množství narealinu, noradrealinu, nízká aktivita levé mozkové hemisféry. Jde řešit jedině odbornou lékařskou pomocí.

Nízký počet imunitních buněk. Odstraňme stresující vlivy.

Duševní příčiny

Pesimismus.

Syndrom vyhoření. Hledejme delší přestávku, užijme terapii. Změňme situaci, tréninkový systém, spolutrénující. Na čas.

Stres. Čím vyšší je stres, tím nižší jsou ambice. Řešme stres, poznávejme svoje stresory, odbourávejme je.

Přílišné spoléhání na odměnu plynoucí z výkonu z vnějšího prostředí (obdiv, peníze…).

Nízké nároky na sebe i na druhé hráče, trénující.

7.1.4. POTŘEBY, POSTOJE, INCENTIVY

POTŘEBY

Potřeby vyjadřují základní formu motivu a to ve smyslu nedostatku něčeho- deficitu (naučit se lepší servis, protože prohrávám sety), se zaměřením na určitý cíl (když budu mít dobrý servis, budu mít možnost spíš vyhrávat).

Ve sportu jsou důležitými psychologické potřeby uznání (potřeba výkonu, respektu) a potřeby sebeaktualizace (realizovat své schopnosti osobního růstu).

Někteří lidé jsou vrozeně tvořiví, u některých je trvale snížena aspirace na vyšší cíle (masivní deprivace základních potřeb v minulosti). Důležitou potřebou je potřeba úcty, vzbuzování respektu, pocit síly a úspěšnosti. Skryté potřeby (agrese, ovládání, potřeba pomoci, sexualita) souvisí s mechanismem potlačování.

Hierarchické uspořádání potřeb je na základní, psychologické (sounáležitosti, lásky,uznání), a sebeaktualizace a sebeuskutečnění.

POSTOJE

Postoje se projevují v obsahu chování. Motivy chování aktivizují. Postojem se rozumí vztah k hodnotám, hodnotící vztah. Ve sportu je důležitá kategorie kulturních hodnot (sport je zábava, stolní tenis je estetickým sportem). Postoje upevňují sebevědomí, přispívají k sebevyjádření, pomáhají překonávat nejistotu a úzkost.

Zájem je trvalejší snaha o poznání něčeho, činnost na níž je člověk ochoten vynakládat úsilí, peníze a čas. Zálibami je zaměřenost na činnost zprostředkující uspokojení.

INCENTIVY

Incentivy jsou motivační podněty, zpravidla materiální a estetické. Například ve výběru sportovní činnosti u dítěte rozhodují mnohdy náhodnosti (kamarád, blízkost herny bydlišti). Často je to dík zvídavosti dítěte návštěva utkání, soutěže s následným zapojením do činnosti.

Později hráče motivují soutěžní utkání, sebeuplatňování. Významné jsou vznikající dobré nebo špatné prožitky, atmosféra na tréninku a ve skupině trénujících. Velkou úlohu hraje tradice sportovního klubu, vybavení herny.

Ekonomickým incentivem je finanční dotace hráče, jeho materiální vybavení.

Důležité jsou incentivy nezávislosti, respektu a uznání, kdy si již mladý hráč velmi dobře uvědomuje, že předváděné výkony mohou získat respekt a uznání u spoluhráčů, trenérů.

7.2. VOLNÍ PROCESY

7.2.1. VŮLE

Vůle je vnitřní síla (rozum + cit + vůle), záměrné soustředění aktivity na dosažení vytčeného cíle (určení cílů, plánování jednání k nim vedoucí, překonávání překážek, uskutečňování záměru). Vůle má základní regulační funkci (řídící, kontrolní) a to převážně na vědomé (uvědomované, cílevědomé) úrovni. Vůle vyvolává vnitřní napětí, směřující k určité činnosti a výkonu.

Jsme různí v tom, jak iniciativně samostatně, rozvážně se rozhodujeme k činnosti. Jak důsledně, odpovědně, ukázněně a vytrvale rozhodnutí uskutečníme.

Úsilí jsou stavěny překážky. Pro překonání těchto vnějších či vnitřních překážek je nutno zvýšit počáteční úsilí a pomocí intenzivní vůle své rozhodnutí přejít přes překážky proměnit v úspěšný cíl. Vůli je možno pěstovat i vychovat.

7.2.2. KLADNÉ VOLNÍ ZNAKY

Cílevědomost předpokládá směřovat jednání k hlavnímu cíli a nepoddávat se náhodným vlivům, které by odváděly od zvoleného jednání. Zvážit, zda je motivace k činnosti dostatečná.

Zásadovost se projevuje už při rozhodování tím, že vycházíme z pevných zásad a nesledujeme jen osobní výhody. Rozhodnost zajišťuje odůvodnění, určité jednání a vylučuje unáhlenost, impulsivnost a váhání. Sebeovládání vyžaduje umět ztlumit projevy afektů, ovládat své nálady, přemáhat strach. Únavu, mnohomluvnost, lenost, zabránit ukvapenému jednání.

Vytrvalost znamená houževnatě usilovat o splnění zvoleného rozhodnutí.

Samostatnost žádá nerozhodovat se podle druhých, nenásledovat je slepě, ale zvážit i své důvody, své možnosti a prostředky k dosažení cíle. Iniciativa znamená neodkládat záměrnou činnost a nečekat na radu, která nemusí být objektivní.

Můžeme sem zahrnout i jeden prostý zákon, zákon minimálního úsilí a maximální satisfakce.

7.3. ASPIRAČNÍ ÚROVEŇ

Aspirace je snaha o uplatnění, o získání určité společenské pozice. O určitou míru výkonu, o dosažení konkrétních úspěchů. Aspirace je výše nároků, které má hráč na základě představy posledního výkonu na svůj budoucí výkon. Je to nepřímé vyslovení sebehodnocení hráče prostřednictvím nároku na kvalitu a kvantitu svého tréninku své hry.

Aspirační úroveň je velmi proměnlivá, je ovlivňována mnohými činiteli. Mladší hráči mají zpravidla vyšší aspirační úroveň. Muži mají relativně vyšší aspirační úroveň než ženy.

Okolnosti, které jsou hráčem hodnoceny negativně (srovnání svého výkonu s ostatními, sociální postavení) obecně zvyšují aspirační úroveň a naopak okolnosti, které vedou k opačnému hodnocení, vedou zároveň k relativně nižší aspirační úrovni.

Do aspirační úrovně se promítá vliv veškeré předcházející zkušenosti hráče. Jeho schopnost predikce, vliv jeho vlastní osobnosti a vliv jeho psychologického zázemí (trenér, spoluhráči, rodina, osobní příklady).

Prakticky před každým turnajem, utkáním týmu se na základě všech těchto složitých vlivů vytváří určitá aspirační úroveň, hráč si stanovuje výsledky, kterých chce dosáhnout.

Dosažení výkonu na úrovni nebo nad úrovní aspirace se stává pro hráče dále potřebou a bezprostředním dalším cílem. Dosažení tohoto výkonu prožívá jako úspěch. Je-li výkon nižší než předcházející aspirační úroveň, je to pro hráče neúspěch.

7.4. SOCIÁLNĚ PSYCHOLOGICKÉ ASPEKTY

Sport není izolování. A naopak. Ve stolním tenise, individuálním sportu, ve skupině trénujících či týmu existuje určitý stupeň nezávislosti. V tréninkové skupině převládá interakce, komunikace, tendence k užití spoluhráče pro své zlepšení dovednosti a naopak nabídnutí pro stejné sebe. V týmu převládá interakce k celkové strategii a taktice soutěže.

V družstvu, hrajícím svoji soutěž je vždy velmi důležitá soudržnost, pocity sounáležitosti, zejména při zátěži. Dále je to plastičnost krátkodobá či trvalejší. Přístupnost členů ke změnám (nominaci na utkání) dle konkrétní situace (hráčské typy soupeře, okamžitá výkonnost každého hráče družstva). U trvalejší je to pak i výměna hráčů, kapitána.

Propustnost u družstva je dalším aspektem. Tedy hledisko, jak snadno dochází k výměně členů družstva nebo dlouhodobému nezapojení hráče do utkání. Vysoká propustnost nasvědčuje poklesu výkonnosti.

Důležité je i zaměření všech členů družstva (polarizace) ke společnému cíly. Snaha o vítězství, posun v pořadí umístění družstva, dosažení zvoleného místa. Tyto znaky se podílejí na pozitivním sociálním klima celého družstva, tedy i každého jednotlivce v družstvu.

 

zpracoval: Mgr. Karel Gaydoš