ČAST | ČMKV | TVREGISTR | STIS výsledky: A, L, S, B, T, M, Z, E, H, J, C, P, K, U | METODIKAROZHODČÍ | ELO ST

Nově v menu RACKETSPORT odkaz na Akční nabídku tohoto obchodu. Děkujeme Vám za návštěvu, přízeň a aktivní používání portálu TT-SPORT. Svou podportu určenou pro další rozvoj portálu můžete vyjádřit také proklikem na reklamním banneru v levém pruhu. V případě jakýchkoliv dotazů nás neváhejte kontaktovat. Tým portálu TT-SPORT.cz.

Přihlášení / odhlášení

Podpořte Portál TT-SPORT

Dnes Vám přinášíme opět článek z Psychologie sportu, především stolního tenisu. Dnes se začtete do Dynamiky osobnosti.

 

3. DYNAMIKA OSOBNOSTI

3.1. DYNAMIKA CHOVÁNÍ- ÚVOD

Dynamika osobnosti zahrnuje síly, které hýbou naší osobností, určují naše chování, formálně silové projevy. Je vztahována k motivaci a temperamentu.

Pojednává o našich motivačních dispozicích, tj. o motivech naší činnosti, resp. o motivech jako faktorech regulace chování.

Směřuje k udržování určité psychické rovnováhy, jejímu obnovování redukcí rozporů (pudových sklonů, akceptovanými kulturními vzorci, vnímáním reality), k přiblížení k žádoucím a vyhnutí nežádoucím objektům.

Kontrolní funkci našeho chování přebírá naše ego. Stará se o organizování duševního života a jeho dynamiky. Při pocitu, že nemůžeme kontrolovat situaci vzniká naučená bezmocnost.

Tendence k evalvaci a devalvaci se projevuje mnoha motivy: podat výkon, získat uznání, úctu, obdiv, kompetenci, respekt, vyhnout se pokoření, také projevům nedůvěry či selhání (ego-vztažné motivy, stabilizace). Tyto situace angažují nás, naše ego, sníží či zvýší jeho hodnotu.

V náročných situacích (konflikty prožívání) je v nás vyvolána zátěž, stupňuje se ve stresu, frustraci i agresi.

Super ego je naše osobní morálka, podmiňuje nás pocity viny, trestáním sama sebe, hlasem svědomí.

3.2. SUPERKOMPENZAČNÍ EFEKT, PROJEV HRÁČOVY OSOBNOSTI

V závislosti na typu temperamentu se hráč různě projevuje při opakujících se v posloupnosti jdoucích zátěžových podnětech, napětí únavě a zotavení. (resp. nástupu vzruchu, odezvě, odeznívání a regeneraci). Temperament Nástup vzruchu Odezva (napětí) Odeznívání Regenerace cholerik rychlý vysoká rychlé krátká sangvinik pomalý nízká rychlé krátká flegmatik pomalý nízká pomalé krátká melancholik rychlý nízká pomalé dlouhá

Dále dle přehledu můžeme odvodit, jak se bude projevovat sportovcova osobnost při tréninku a při zápasech.

CHOLERIK (labilní- extrovertní)

  • Všeobecně: neklidný, útočný, vznětlivý, vrtkavý, impulsivní, aktivní
  • Potřebuje napjatou atmosféru, být pořád v pohybu.
  • Má časté živé emocionální reakce (výbušný).
  • Je většinou dobře naladěným optimistou.
  • Je nedůtklivý, vrtkavý.
  • Rychle se rozhoduje, byť i chybně (což často nepřizná). Je netrpělivý.
  • Gestikuluje při minimálním podnětu.
  • Mnohé získá dík své drzosti.
  • Upřednostňuje měnící se tréninkové metody a intenzitu zatížení (2 i 3 fázový trénink, intenzivní s přestávkami).
  • Je nesoustředěný, snadno ovlivnitelný momentálními citovými prožitky.
  • Jako rozcvička je vhodná krátká švihová.
  • Při zápase je vhodné užívání "ručníku" po 6ti míčkách a zklidnění při kaučování.

SANGVINIK (extrovertní- stabilní)

  • Všeobecně: přístupný, společenský, hovorný, bezstarostný, nenucený, čilý, optimista, dobrý vůdce
  • Projevuje iniciativu (důvěřuje víc zkušenosti než teorii), pilný
  • Často optimistický
  • Zdravý ve vztahové oblasti (dobrý pozorovatel, přístupný, neunesený, taktní, zdvořilý)
  • Jednání předchází přemýšlení (není zbrklý, je obezřetný, předvídá)
  • Je často egoistický, má nedostatek spontaneity
  • Upřednostňuje dlouhé tréninky (odolný) a krátkou regeneraci (2 fázový trénink). Dokáže trénovat na hranici svých fyzických i psychických sil, hrozí jeho přepětí a přetížení
  • S rostoucí motivací roste i jeho výkon
  • Nejvhodnější typ pro trénink. Je ukázněný, disciplinovaný, dodržuje tréninkový plán, reaguje pozitivně na různé varianty tréninku

FLEGMATIK (stabilní- introvertní)

  • Všeobecně: klidný, vyrovnaný, spolehlivý, ovládá se, smířlivý, rozvážný, obezřetný, pasivní
  • Respektuje principy, je vytrvalý, trpělivý, přesný
  • Je pevně spjat se svými zvyky, cílevědomý, pevný v rozhodnutí (zůstává mu věrný i když by jiné bylo potřebnější)
  • Upřednostňuje dlouhé tréninky a dlouhou regeneraci. Zvládá i velkou zátěž (odolný). Může působit těžkopádně
  • S rostoucí motivací roste i výkon
  • Je v tréninku samostatný, rád trénuje podle daného rozpisu
  • Rozcvička musí být kvalitní a včetně protažení svalstva, protože se déle dostává do "provozní" teploty

MELANCHOLIK (introvertní- labilní)

  • Všeobecně: tichý, nespolečenský, rezervovaný, pesimista, střízlivý, rigidní, úzkostlivý, náladový
  • Přecitlivělý na vnější události, ve společnosti se necítí vždy dobře. Je ambiciózní, ale zůstává na úrovni tužeb
  • Žije v psychickém napětí, obtíže jej odrazují (budí dojem, že neví, co chce)
  • Upřednostňuje krátké tréninky (zvládá zátěž) s dlouhou regenerací. Přijímá různorodé tréninky (je přelétavý, bývá elegantní)
  • Vyžaduje neustálý dohled při trénincích a usměrňování. Vyhovuje mu individuální trénink
  • Při kaučování potřebuje zklidnit a povzbudit
  • Pro rozcvičení je vhodná pomalá, strečinková (ne švihová) protahovací rozcvička

3.3. VÝVOJ SPORTOVCE (SE ZAMĚŘENÍM NA VĚK 6-20 LET)

Předškolní věk [3-6 let]

  • Prudký motorický vývoj
  • V oddíle stolního tenisu je vhodné podporovat hlavně všestranný rozvoj

Prepubescence [6-11 let]

  • Zpočátku se objevuje u dítěte obtížná nervosvalová koordinace u jemného svalstva (tedy např. práce zápěstí)
  • Mezi percepcí (vnímáním) a chtěným pohybem nedochází vždy k souladu. Pro motoriku je charakteristická neefektivnost, souhyby s hlavním pohybem jsou nadbytečné, neefektivní. Klademe důraz na rozvoj mezisvalové koordinace, na přesnost poloh a pohybů při dotváření pohybových stereotypů, na držení těla při úderech. Mezi 9-10 rokem dochází k prudkému nárůstu percepčních schopností (vnímání okolí), odhadů vzdáleností, plně se rozvíjí periferní vidění. Cvičením se dosahuje zlepšení. V 11 letech dochází u dětí ke zdokonalení nervové regulace svalových činností, dítě je schopno si osvojit i pohyby velmi jemné (jemná práce zápěstí hrací ruky). Vestibulární aparát dozrává zhruba v 11 letech, což se projevuje zlepšením rovnovážných schopností
  • Věkové rozpětí 8-12 let nazýváme "zlatým věkem motoriky"
  • K pohybovým aktivitám dítě přistupuje spontánně, motivace je vesměs bezproblémová. Dítě má silný sklon k hravosti a soutěživosti. Trénink zaměřujeme na rozvoj rychlosti a obratnosti, vyhýbáme se silovým a vytrvalostním cvičením. Podporujeme všestranný rozvoj pro stolní tenis a až ke konci prepubescence dáváme důraz na specifika techniky hry stolního tenisu
  • Hodnocení dítěte - svými názory se shoduje s rodiči, trenérem

Raná adolescence [11-16 let]

  • U dítěte se projevují příznaky pohlavního dospívání. Diferencují se rozdíly mezi děvčaty a chlapci
  • Pomalejším přírůstkem hmotnosti a rychlejším přírůstkem výšky (při růstové akceleraci rostou kosti rychleji než svaly a šlachy) dochází ke zhoršení flexibility u dítěte. Je tím způsobena jeho pohybová diskoordinovanost (vliv změny pákových a objemových poměrů tělesných segmentů, mění se mechanika pohybu, zhoršuje se sebevnímání a kontrola pohybu dítěte), je častější únava, bolest kolen. Po 13. roce (cca do 15. let věku dítěte) dochází k vyvažování tělesných proporcí
  • Motorická kontrola je dobudována mezi 11.-12 rokem. Naučené dovednosti se stávají stabilními a trvalými
  • Okolo 15 let se stabilizuje CNS (centrální nervový systém)
  • V dětském věku je důležitější rozvoj mezisvalové koordinace (silová obratnost) než nárůst absolutní síly.V pohybové zátěži by tedy měly převažovat dynamické a vedené pohyby nad výdržemi
  • Zaměřujeme se na maximální rozvoj schopností, přesnost úderů a celkové hry, kompletace rejstříku úderů, hry a taktiky (úměrné) stolního tenisty
  • Dítě se snaží napodobovat dospělé (mimikou, gestikulací), zvyšuje se kritičnost vůči dospělým, nejistotou v chování si děti kompenzují gestikulací (vzdorovité pohazování hlavy, úšklebky)
  • Citový život dítěte je velmi nadměrný (někdy více oproti realitě), uvědomuje si své sebepojetí (reakce na srovnávání se s okolím). Má prudké přechody v chování (stud, urážlivost), nepříznivá bývá reakce na trest (před skupinou). Dítě nesnáší citový chlad, zaujatost, nespravedlnost
  • Přístup k dítěti je vhodný taktní, diskrétní a obtíže je mnohdy (ne zpravidla) nutné brát s potřebným nadhledem, bývají přechodné, dané věkem

Střední adolescence [16-21 let]

  • Probíhá intenzivní mentální vývoj, ve 20 letech je člověk vyvinutý
  • Rozvoj všech pohybových schopností, harmonizace tělesných proporcí i pohybových koordinací. Je možné do maxima zvýšit silové pojetí (dle individuality) k technice hry. Náběh vrcholného výkonu (dle individuálních schopností a aspirační úrovně)
  • Vyčerpanost z fyzické zátěže kompenzuje dospívající občasnými negativními emocemi
  • V tomto věku hráč nejvíce prezentuje svou osobnost. Vyspívá k reprezentaci oddílu, našeho stolního tenisu
  • Dospívající se oprošťuje od dětské citové závislosti na rodičích a autoritách, hledá k nim nový vztah (přátelskost, rovnocennost s tím, kdo něco umí), objevují se u něj pocity beznaděje. Střídají se občasná sklíčenost (zklamání ze vztahů) a naopak pocit jistoty a radosti ze života. Prohlubuje se jeho schopnost chápání vyšších citů (pravda, čest, spravedlnost)

Pozdní adolescence [22-26 let]

  • Pokračování hráčova vrcholného výkonu, rozvíjí se jeho hráčská inteligence

Mecitma [26-30 let]

  • U mnohých hráčů pokračování vrcholného výkonu dík zkušeností (hráčské inteligenci)
  • Jiní hráči přecházejí na výkonnostní či rekreační úroveň. Tento čas je vhodný pro zahájení (pokračování) trenérské dráhy

Vyvrcholení [30-45 let]

  • Mnozí disponovaní hráči hrající vrcholově přecházejí k výkonnostnímu či rekreačnímu stolnímu tenisu. Tento věk je ideální pro trenérskou dráhu

Střední věk [45-60 let]

  • Hráči tohoto věku, jsou-li aktivní užívají si svůj rekreační stolní tenis. Jejich velká zkušenost je velmi vhodná pro poradenství v trénování (autorství)

Stáří [60-75 let]

  • Aktivní pohyb napomáhá zlepšit kvalitu života

Kmetství [75+]

  • Vhodnou pohybovou aktivitou je psychomotorika (pohyb pro prožitek)

3.4. NĚKTERÉ CHARAKTERISTICKÉ ZNAKY DĚTSKÉ PSYCHIKY

Konkretismus (do 5-6ti let života)

Neschopnost srovnávání předmětů podle podstatných znaků. Předměty i úsudky jsou pouze kladeny vedle sebe, bez pochopení vzájemných vztahů. Konkretismus převládá u dětí do pěti- šesti let života, přechod od konkrétního označení k obecnějšímu pojímání skutečností a souvislostí je výrazem kvalitativní změny v myšlení.

Eidetismus (od 6ti do 11-14ti let života)

Je založený na vnímání skutečnosti v celosti, to, co je u dospělých matnou představou, bývá u dětí viděno jakoby fotografickou, celistvou kopií skutečnosti. Tato vlastnost se vyskytuje převážně po dosažení šesti let a přetrvává do období 11-14ti let. U dospělých jde o tzv. eidetickou vlohu (malíři, kteří mohou pracovat bez modelu, vnímají jasně názorové obrazy).

Prezentismus a topismus (od 6ti let života)

Chápání světa i osob jen v daném okamžiku, bez vztahu k minulosti či budoucnosti, časové vztahy začíná dítě chápat až kolem věku 6ti let (ráno, odpoledne, zítra, včera, za rok). Je velkým štěstím pro dítě, že žije v přítomnosti- snadněji překonává odloučení a bolest a rychle na ně zapomíná.

Synkretizace (od 6ti do 8mi let života)

Celkové, neanalytické, intuitivní pojímání předmětů a celkové jednání vzhledem k podnětu. Jde o neidentifikovatelné obrazy skutečnosti, celistvý, povšechný pohled. Synkretické nazírání je charakteristické pro děti od věku 7 - 8 let.

3.5. FUNGOVÁNÍ DĚTÍ VE SKUPINĚ

V šesti až sedmi letech začínají děti oceňovat, jak členství ve skupině posiluje jejich sebevědomí a pocit, že někam patří. Tyto skupiny jsou vybírány a organizovány dospělými. Identifikace se skupinou začíná nabývat většího společenského významu než rodina.

Když je dětem sedm až osm let, začínají si vybírat své vrstevnické skupiny samy. Tyto skupiny velmi často kopírují ty, které děti vidí ve světě dospělých. Zpočátku je organizace skupiny mnohem důležitější než její funkce.

Ve věku mezi devátým a dvanáctým rokem zájem dětí o skupiny narůstá. Nyní jsou tvořeny téměř výlučně jedinci stejného pohlaví a samozřejmě nejčastějším tématem hovoru v skupině je opačné pohlaví. Skupiny v tomto věku a oději se vyznačují silným tlakem na konformitu.

Po dvanáctém roce zájem o skupiny zůstává. Často to jsou již skupiny koedukované.

Být izolován ze skupiny svých vrstevníků může být jednou z nejbolestnějších životních zkušeností. Dlouhodobě omítané děti obvykle upadají do extrému přílišné introvernosti nebo extrovernosti - buď se stahují do sebe a jsou "bolestně plaché", nebo jsou naopak agresivní, hádavé, přehnaně soupeřivé, náročné a dominantní.

3.6. VÝVOJ VZTAHU VYTRVALOSTI A ÚSILÍ U DĚTÍ

Při poznávání vztahu mezi úsilím, schopnostmi a úspěchem procházejí děti čtyřmi kognitivními stadii. Tato stadia významně ovlivňují motivaci dítěte učit se, sportovat a pod..

Stadium 1

Pro předškolní děti je úsilí synonymem schopnosti. Děti jsou přesvědčeny, že když se budou víc snažit, může se jim podařit téměř všechno. Nechápou, že každý člověk má jisté vrozené silné a slabé stránky.

Stadium 2

Mezi šestým a desátým rokem už děti začínají chápat, že snaha je jeden faktor potřebný k dosažení úspěchu a druhý je vrozená schopnost a přece se stále zaměřují především na snahu. Většina dětí v tomto stadiu si myslí, že existuje vyrovnaný poměr mezi úsilím a dosaženým výsledkem. Aby byly úspěšné, musí se hodně snažit.

Stadium 3

Mezi desátým a dvanáctým rokem pronikají děti hlouběji do pochopení vztahu mezi úsilím a schopnostmi. Teď už jsou si plně vědomy, že člověk s menšími schopnostmi musí vyvíjet větší úsilí a člověk s většími schopnostmi může vynakládat menší úsilí. Většina dětí si ponechává optimistický přístup ke své práci ve škole, sportování, ale některé jsou otrávené, že se musí přípravě(naučení do školy, naučení dovednosti v tréninku) věnovat stále více a zabírá jim víc času. Právě tyto děti, pokud je někdo neusměrní, si začínají navykat přípravu odkládat na později nebo se mu vyhýbat docela.

Stadium 4

Kolem třináctého roku jejich chápání úsilí jako rovnocenného partnera úspěchu ustupuje přesvědčení, že především schopnost je nezbytnou podmínkou úspěšnosti. Nedostatek schopností se stává dostatečnou omluvou za neúspěch. A právě v tomto stadiu děti získávají pesimistický postoj ke svým šancím na úspěch. Mnoho se jich vydává na cestu nejmenšího odporu, prochází školu či sportování s minimálním úsilím a spokojí se s prostředností.

 

 

 

 

zpracoval: Mgr. Karel Gaydoš