ČAST | ČMKV | TVREGISTR | STIS výsledky: A, L, S, B, T, M, Z, E, H, J, C, P, K, U | METODIKAROZHODČÍ | ELO ST

Nově v menu RACKETSPORT odkaz na Akční nabídku tohoto obchodu. Děkujeme Vám za návštěvu, přízeň a aktivní používání portálu TT-SPORT. Svou podportu určenou pro další rozvoj portálu můžete vyjádřit také proklikem na reklamním banneru v levém pruhu. V případě jakýchkoliv dotazů nás neváhejte kontaktovat. Tým portálu TT-SPORT.cz.

Přihlášení / odhlášení

Podpořte Portál TT-SPORT

Přinášíme Vám další kapitolu z Psychologie sportu, především stolního tenisu. Dnes si počtete o TEMPERAMENTU A CHARAKTERU.

2. TEMPERAMENT A CHARAKTER

1.1. TEMPERAMENT

Temperament je složitý osobnostní systém emocionálních a volních projevů člověka (chování a jednání). Je souhrnem účinků metabolických nebo chemických změn vycházejících konstantně ze všech tkání těla na mentální život - míru duševních vlastností projevujících se v dynamice osobnosti dimenzích temperamentu (zjednodušeně v rychlosti nástupu vzruchu, síle a trvání vznětlivosti). Z dimenzí temperamentu vychází dále popisovaný perkompenzační efekt (kap. Dynamika osobnosti).

Temperament je daný od narození. V jeho vývoji jej lze jen částečně korigovat (ovlivňovat). V průběhu života se částečně mění (v dětství je častým typem sangvinik). U většiny lidí pozorujeme konglomerát všech typů temperamentu (sangvinik, cholerik, flegmatik, melancholik), kdy zpravidla jeden z nich převažuje.

Dimenze temperamentu

  1. 1. Emocionalita - nedostatek emocionality

Emoční vzrušivost projevující se přiměřeností emoční reakce, tj. její silou a přítomností nebo nepřítomností.

Stupeň emocionality je nezávislý na stupni aktivity. Nervózní osoby jsou impulsivní a nedůtklivé, vášnivé osoby mají vyvinutou sekundární funkci (doznívání zážitků) jsou aktivní a emocionální. Sentimentální jedinci jsou jen slabě emocionální a aktivní, flegmatici jsou na rozdíl od nich aktivní a důvěryhodní, ale mají slabší emocionalitu.

  1. 2. Aktivnost - pasivnost

Aktivní či pasivní vztah k činnosti, k trávení volného času, k závazkům.

  1. 3. Primární funkce- sekundární funkce

Převažující primární funkce znamená okamžitou a silnou reakci a současně její rychlé odeznění, zatímco převládající sekundární funkce znamená počáteční slabou reakci, jejíž síla postupně narůstá a dlouho doznívá i potom, co již podnět přestal působit.

  • Sekundární funkcí je i doznívání duševního děje, i když už není uvědomován
  • Primární funkce se vyznačuje impulsivností a rezignovaností a je charakteristická pro extroverty, zatímco sekundární funkce se vyznačuje vytrvalostí a uzavřeností a je charakteristická pro introverty.

Tato uvedená typologie se už více týká i charakteru nejen temperamentu.

Ovlivnitelnost temperamentu

Je prokázán vliv zkušenosti, např. výcviku na vrozené neuropsychické vlastnosti, dokonce i na synapse, jejichž morfologická struktura určuje průběh nervové činnosti.

Primární vliv dědičnosti na vytváření genotypických zvláštností temperamentu je nepochybný.

Současně však platí, že čím je člověk mladší, tím větší je možnost změn vlastností. To je dáno tím, že struktura typu dozrává časem a neutvoří se najednou, takže se přece jenom uplatňují ontologické vlivy, zejména afektogenní zkušenosti a systematická výchova. Na relativní stabilitu, ovlivnění temperamentu má do značné míry vliv chování dítěte samého. Zdrojem variace je tedy osobnost a prostředí, také reaktivnost a stimulace ve formě činnosti člověka. Jedinci si tak svobodomyslně vybírají prostředí či činnost, tak, aby to korespondovalo s jejich temperamentem.

Psychomotorické pojetí temperamentu

Vychází z následující polarity (ze společných rysů, "pramenných rysů"):

  • extroverze X introverze
  • labilita X stabilita

Sangvinik (extrovertní, stabilní)

  • častý u dětí
  • má silné, rychle pomíjivé citové prožitky
  • včas a přiměřeně reaguje
  • zvládá úkoly, překonává překážky, neunaví se v práci
  • dobře se soustředí na činnosti, zvládá jich více najednou, aktivní
  • přátelský, v přátelství vyzrálý
  • má rád změny a rušnost (ne vždy vítané)

Cholerik (extrovertní, nestabilní)

  • je vznětlivý, prudký, výbušný ale vytrvalý
  • těžce se sám ovládá: je nevyrovnaný, slabě tlumitelný
  • je-li zaujat činností, nedá se rušit, nesnáší omezování
  • energický, má neklidné pohyby a uchvátanou řeč
  • rád se účastní veřejného života, prosazuje svůj názor
  • často je nespokojen sám se sebou, sebekritický

Flegmatik (introvertní, stabilní)

  • je častý u lidí středního věku
  • je pomalý v činnosti a řeči, váhavý, vyrovnaný
  • je schopen značné aktivity (musí-li) a houževnatosti
  • je samostatný, vyrovnaný, klidný až lhostejný, nedůvěřivý
  • je rozvážlivý, netrvá na svém, překážce ustoupí

Melancholik (introvertní, nestabilní)

  • je plachý, samotářský, snadno vyrušitelný vnějšími vlivy
  • snadno se unaví, vyčerpá, nervově slabý
  • jeho city vznikají pomalu, jsou silné, dlouhé, hluboce prožívané
  • vyžaduje laskavé a přátelské zacházení, má malou sebedůvěru
  • v práci je pečlivý, musí být získán pro společnou činnost
  • je zahleděný do sebe, vidí plno obtíží, nevěří ani sobě
  • je pesimistický, skeptický

Negativní emocionalita

Vypovídá o našem sklonu prožívat záporné pocity. Krajností je reaktivní člověk, který prožívá víc záporných pocitů než většina lidí, život jej méně uspokojuje než ostatní.

Opakem je kliďas, který své bytí prožívá v rozumovější rovině než většina lidí. Svému okolí často připadá "neprůstřelný".

V kontinentu obou stran se pohybuje vnímavý člověk. Dobře vyvažuje své chování, nejde do krajností.

Vnímavý člověk nedokáže uchovat příliš dlouho kliďasův klid nebo špičkovou pozornost reaktivního.

Aspekty negativní emocionality jsou: ustaranost, jak vše dopadne, hněv, sklon k smutku a beznaději, rozpaky, impulzivita a míra odolnosti pokušení, sklon k panikaření.

Otevřenost

Vztahuje se k míře s níž jsme zvědaví na svůj vnitřní i zevní svět.

Jednou krajností je badatel. Má širší zájmy, fascinují jej jak věci nové, tak inovace. Vnímáme jej jako tolerantního, sdílného, ne bezzásadového.

Udržovatel má spíše užší zájmy. Vnímáme jej jako konvenčního, konzervativnějšího, je mu lépe ve známém prostředí.

Umírněný je uprostřed. V případě nutnosti zkoumá nové jevy se zájmem, příliš mnoho nového jej unavuje, dokáže se po dlouhá období zaměřovat na věci známé.

Otevřenost vůči novým zkušenostem je důležitou součástí tvořivosti.

Aspekty otevřenosti jsou: fantazie a představivost, senzitivita, schopnost prožívat pocity (negativní, pozitivní), rutina a naopak rozmanitost, intelektuální zvědavost, otevřenost nekonvenci, míra dogmatismu.

Přátelskost

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Citace hráče: Snažím se přiznat každé prasátko na mé straně stolu, které protihráč neviděl, vždy jsem to zatím přiznal a v žádném případě si to nechci pokazit. Je to jen hra, neuškodí mi to, když někdy bych raději mlčel, ale zatím jsem tak ještě nikdy neučinil. Kus mé hrdosti?Může se to tak říci. Vždy jsem ho přiznal, věř,nevěř, i když mi to stálo těsnou a mrzící prohru, no štěstí bude příště po mém boku. ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Měřítkem je altruizmus (míra závislosti) a na opačné straně egocentrismus.

Člověk přizpůsobený podřazuje své osobní potřeby potřebám skupiny. Je pro něj důležitý soulad. Jde k lidem. V krajnosti se tito lidé mohou stát závislými osobnostmi v duševním životě.

Opační jsou vyzyvatelé. Jsou zaměřeni na své osobní normy a potřeby. Zabývají se víc než jiní získáváním a výkonem moci. Vyzyvatel "jde proti lidem". V krajnosti je narcistou, antisociální, autoritářský a paranoidní, ztrácí povědomí o cítění svých bližních.

Uprostřed je vyjednavač. Je schopen úměrně okolnostem přijít z vedoucí do podřízené role. Má schopnost zvládat rozmanité situace.

přátelskost
Jako kauč vždy nejdřív uklidnil, pochválil, pak sdělil několik pokynů včetně vyslovení chyb, i jako trenér byl víc než přátelský a dostatečně přísný (omluvte kvalitu fotky)

Aspekty přátelskosti jsou: důvěra, přímost (upřímnost), altruismus (velkorysost, vůle pomáhat druhým), podrobivost, míra soutěživosti, míra útočnosti, umírněnost, něha.

Svědomitost

Je sebekontrolou ve vztahu něčeho dosáhnout. Zaměřený člověk s vysokou kontrolou stále sleduje osobní cíle, nedá se rozptýlit. V krajnosti je svědomitost workholismus.

Pružný jedinec je opakem. Snadno se rozptýlí, je méně soustředěný, hédonističtější, lhostejnější k dosahování cílů.

Lidé vyvážení jsou uprostřed. Nedělá jim obtíž proměna z plného soustředění k větší míře laxnosti. Jsou opatrnější, uvolněnější.

Aspekty svědomitosti jsou: kompetence (připravenost, schopnost), sebeúcta, míra potřeby organizovanosti, sklon k nutkavému chování, poslušnost (dodržování zásad) a disciplinovanost, spolehlivost, cílevědomost, uvážlivost.

2.2. Charakter (povaha)

Označujeme tak tu složku osobnosti, která se projevuje v jednání člověka, vztaženou k morálním aspektům jednání.

Jádrem charakteru je integrita (síla vůle, kladení si zábran a cílů, angažovanost, sebekontrola) a osobní morálka (vztah k normám a hodnotám, svědomí).

Charakter se formuje působením výchovy a společenskými vlivy.

Skupiny rysů charakteru určují hodnotový stupeň člověka pro: žití ve společnosti, vztah člověka k sobě samému, vztah člověka k činnostem (sport, práce).

Základní charakter dospělého (Normativní typy)

Určujeme jej na základě psychické a morální zralosti. Jednotlivé typy charakteru odpovídají jednotlivým úrovním psychického vývoje (v posloupnosti) takto:

  1. 1. Amorální (kojenectví): jde o psychopatickou osobnost, vyznačující se impulsivností a nedostatkem zřetelů k chování a potřebám ostatních.
  2. 2. Prospěšný (rámec dětství): tato osobnost je morální jen potud, pokud to není v rozporu s jejími tendencemi, je egocentrická, morální principy zvnitřněny nejsou.
  3. 3. Konformní (pozdější dětství): osobnost u níž je zvnitřněn princip chovat se tak, jak by se měli chovat ostatní, morálka je zvykem nikoli vztahem. Konformismus může být mnohdy míra iternalizace kladných společenských hodnot a jejich vliv na motivaci jednání a volbu prostředků k dosažení cílů.
  4. 4. Iracionálně vědomý (adolescence): posuzuje činy pole vlastního vnitřního vzorce správného a špatného, chybí mu však ještě často zřetel na sociální účinky a důsledky chování.
  5. 5. Racionálně altruistický (dospělost): nejvyšší úroveň morální zralosti osobnosti, nemá neměnný morální systém, jedná operativně se zřetelem na situaci a důsledky pro ostatní lidi.

Osobní faktory charakteru

  • morální stabilita: dodržování morálního kodexu i bez osobního uspokojení
  • síla ega: schopnost přiměřeně vnímat, cítit, realisticky myslet
  • síla superega:souhlasnost, soulad chování a vnitřních morálních principů
  • spontaneita: tendence vyjadřovat city a přání přímo v akci
  • přátelskost: zobecněný postoj příchylnosti k ostatním lidem
  • komplex trestuhodnosti: pocity viny v případě vědomě nesprávných tendencí, existence svědomí a sebekontrola na jeho základě

Skladba (a prvky charakteru)

Charakter člověka se vyznačuje určitou skladbou, v níž lze rozlišit následující prvky: Látka Jsou to veškeré naše schopnosti osobnosti (paměť, chápavost, síla vůle, jemnocit a další, které jsou dány v určité míře). Struktura Vlastnosti skladby a tektonika. Jde o vzájemné vztahy mezi našimi vlastnostmi a jejich celkovou charakteristikou, jako je jednotnost, nebo nejednotnost či dokonce rozpolcenost, pevnost, vytvořenost a jejich protiklady. Rozhodující je tu stav popudů a zábran a s tím související vzrušivost citů a vůle. Mezi těmito vlastnostmi a schopnostmi nejsou bezprostřední vztahy (např. slabá paměť se může snášet více či méně výrazným temperamentem). Kvalita (svéráz) Náš svéráz je zakotven ve vlastnostech citů a ve spojení s vůlí vytváří zájmy. Nejdůležitější jsou však "popudové pružiny" neboť průběh životních procesů je určován popudy a odporem vůči nim vytvořeným. Popudy jsou například pocit povinnosti a svědomitost, ale mohou existovat také tlumící popudy jako láska ke spravedlnosti, věrnost nesvědčení, pevnost smýšlení a další. Vlastnosti chování Jde o vnější projevy osobnosti či "vlastnosti jednání", jako jsou například prostořekost, všetečnost, drzost, smělost, žvanivost, ostýchavost (plachost), rozpustilost (nevázanost), rozvláčnost. To je vnější stránka charakteru, tzv. "styčné vlastnosti", kterých je bezpočet a které je nutno odlišit od podstatných rysů.

Charakter a osobní morálka

Rozlišujeme různé stupně vývoje osobní morálky. Vycházejí z principu regulace chování, založeném na způsobilosti brát v jednání zřetel k etickým normám, což je v praxi postup od egocentrizmu k allocentrizmu (ohled na blaho druhých) od egoistického k prosociálnímu jednání.

Morálka dítěte
Morální vývoj dítěte má dvě stádia:

  1. 1. Heteronomní: jednání je určováno normami převzatými od dospělých lidí, zejména rodičů.
  2. 2. Autonomní: jednání je určováno již zvnitřněnými normami.

Stupeň morálního vývoje je tedy určován mírou zvnitřnění etických norem (nejprve normy působí jako dodržované příkazy, ve školním věku jednáním regulovaným již zvnitřněnými normami, jež tak vystupují jako samozřejmé- ve vůli již obsažené, stupňovitým narůstáním procesů zvnitřňování čili interiorizace morálních norem. Morálka dospělých

  1. 1. Stupňovité narůstání se projevuje i u dospělých jako ustrnutí na úrovni morálního vývoje dítěte (krást se nemá- mohl bych být potrestán) a jako vyšší úroveň, kdy morální regulativy jsou součástí psychické regulace jednání (krást je hnusné- příčí se mi to).
  2. 2. Interizovaný systém etických norem vytváří osobní morálku jedince (superego), ta se stává integrální součástí vývojově vyšších forem regulace jednání (volní regulace jednání), utváří charakter, prosociální chování.

Charakterová disonance

Nezdravé a stresující je, snažíme-li se odlišovat od své vrozené povahy.

Nakolik očekáváme, že nám druzí lidé budou podobní? Můžeme si myslet, že budou mluvit naši slovníkem, chodit stejně rychle, mluvit stejně pomalu jako my?

Nepovažujme povrchní rysy chování za známky schopnosti nebo neschopnosti.

Nesetkáme-li se úspěchem, pozvěme třetí stranu (poradce, přítele). Vůči vnitřnímu konfliktu nebuďme lhostejní, vedl by jen k rozladění a mohl by znamenat rozpad vztahu.

Charakter ve vztahu ke sportu

Skupiny charakteru důležité pro vztah ke sportu jsou zejména iniciativnost, pečlivost, aktivita, svědomitost, přesnost. Významné pro stolní tenis je i utváření charakteru prosociální chování (vztahy v družstvu, ve dvojici pro čtyřhru, mezi soupeři).

Rozlišení charakteru od temperamentu

Charakter se víceméně formuje působením výchovy se společenskými vlivy, temperament chápeme jako celkové citové ladění osobnosti (víceméně dané dědičnými vlivy, zčásti se vyvíjející).

zpracoval: Mgr. Karel Gaydoš