ČAST | ČMKV | TVREGISTR | STIS výsledky: A, L, S, B, T, M, Z, E, H, J, C, P, K, U | METODIKAROZHODČÍ | ELO ST

Nově v menu RACKETSPORT odkaz na Akční nabídku tohoto obchodu. Děkujeme Vám za návštěvu, přízeň a aktivní používání portálu TT-SPORT. Svou podportu určenou pro další rozvoj portálu můžete vyjádřit také proklikem na reklamním banneru v levém pruhu. V případě jakýchkoliv dotazů nás neváhejte kontaktovat. Tým portálu TT-SPORT.cz.

Přihlášení / odhlášení

Podpořte Portál TT-SPORT

Kdo je online

Právě přítomno: 3532 hostů a 87 členů

  • Andrisko
  • boll1
  • brozik146
  • chovi
  • Dadex
  • dani
  • Domino Svetík
  • drak84
  • eno11
  • erik
  • Feint
  • Grizzly
  • Hed
  • Holvrat
  • Horal
  • iči
  • Igi
  • imre65
  • Ja
  • Jarda9
  • Jarek
  • jeremy
  • JST
  • kajja
  • kanys
  • Karel B
  • Klimenta
  • Klopič
  • Kmet
  • koad
  • kouba159
  • kuko61
  • Lipan
  • Lodyha
  • Majky
  • Manasek
  • marekz
  • MartyC
  • Matysek9
  • milanburda
  • mirecV
  • oki
  • ondras.horak
  • Pavlik
  • pavoni22
  • Pepino
  • pinčes
  • pirát Janes
  • PoBra46
  • Pomelo
  • Radim7
  • romanzdk
  • rozehnal
  • skopy
  • spondik
  • Standa 87
  • Tibharos
  • Toman
  • trefic
  • tvv
  • Vaníček
  • vixiv
  • wanna

29.8.2017 - Racketsport

- nová šablona obchodu

- akční nabídky na každý měsíc

- prolinkování s portálem TT-SPORT

Volové, asi stárnu a tak si pomalu někdy vybavuju svoje historický zážitky z pince.
U tohodle jsem se posledně fakt zasmál a tak jsem si říkal, že by si někdo třebas doma u piva a kompjůtru rád zarelaxoval a při mým vzpomínání si vybavil to, jak začínal on.

Ačkoliv název povídky na první pohled nevybízí ke čtení hráče stolního tenisu, pak věřte, že stolní tenis je v tomhle povídání tím ústředním motivem. Celá povídka je pak velmi vhodná pro mládež od 10 let věku a naopak velmi nevhodná pro úzkostlivý maminky mladejch hráčů. Jsem si vědomej , že řadu věcí bude spíše chápat generace 50+, ale nakonec , proč neseznámit i mladší osazenstvo zdejšího fóra s tím , jak to taky kdysi bylo..

Jak jsem vypil v hospodě svoje první pivo

Stalo se to léta Páně roku 1976 .
O prázdninách právě Björn Borg vyhrál svoje první Wimbledonský finále a mým nedostižným vzorem byl tehdy Milan Orlowski a Vinnetou. Oba pro mě byli neporazitelný a já ve svých 11 letech snil, že budu jako oni. Myšlenka to byla vzhledem k mým 28 kilům živý váhy poměrně smělá.
Tou dobou jsem už 4 roky chodil pinkat pinčes a každou volnou chvilku trávil v obrovský socialistický tělocvičně, kde byly nádherně klouzavý parkety, protože se v ní konaly i taneční zábavy a plesy, což jsem tehdy, stejně jako dnes k velký nelibosti mý ženy,nevěděl co to obnáší.. Zato si dobře pamatuju, že parkety musely klouzat, aby se tanečníkům dobře tančilo..., že jsme si tam dali občas při pinci na hubu, protože nejsme tanečníci je nabíledni.
Nastupoval jsem tehdy onoho památnýho roku v nařáchaným :cheer: okresním přeboru 3. třídy a všichni hráči tam byli o 40 let starší, o metr vyšší a o 80 kg těžší. Herně jsem s nima zápolil co to šlo. Někdy i nešlo. Moje vybavení tou dobou bylo už 4 roky ( od svých 7 let ) neměnný.
Raketa PBW za neskutečných 45 korun koupená v hračkárně, kdy jedna strana byl soft a druhá sendvič. Obě strany zelený, po 4 letech hraní softová strana hladká jako super anti té nejlepší značky. To nám tehdy ale vůbec nevadilo, abychom nezápolili s buldočí zabejčeností. Ono nakonec soupeři na tom nebyli o mnoho lépe .
Kdo měl Sakuru za 145,- Kč byl King. Hemžllo se to Hanoikama za 30, který vážily skoro kilo a řada týpků to pinkala korkovejma raketama , kdy namísto potahů byl nalepenej korek. Opravte mě, jestli se pletu , tehdy to stálo asi 8 korun celá raketa.
Fň, že by se s tím nedalo hrát na to nikdo ani nepomyslel a někteří týpci s tím uměli " bohovsky ".
Řada dalších měla za 13 ,- Vietnamku na který byly nalepený vroubky, ala dnešní Orthodox a šla z nich hrůza a děs.
Vrcholem pak byl týpek, co měl na raketě připínáčkama přibitý starý ošoupaný rifle, sakra jak to uměl , velmi brzo jsem mu šel podat ruku...
Inu , to byla doba, žádný barevný rozlišený, žádný atest ITTf , podání zásadně z ruky, světlo v herně jako na hřbitově, podlaha na tančení a Světe div se - všichni hráli, nikdo neprotestoval a všichni byli naprosto v pohodě.

Tak a v týhle době se přihodilo to zásadní o čem následně bude řeč - vypil jsem v hospodě ve svých 11 letech svoje první pivo.
Jelikož jsem tou dobou bydlel a herně působil v kraji , kde se hodně mluvilo Hanácky, dovolím si tu a tam autenticky citovat některý momenty. Kdo by nerozuměl, nechť použije Tibiho translátor nebo v ideálnějším případě svůj mozek.

Zápas hrajem venku ve čtvrtek od 18 hodin.
A je zaděláno na průser. Chlapi z družstva dělaj dlouho a nemá mě kdo na zápas odvézt. Zpátky domů už ano, ale tam ne. Sakra , auto nemáme, je listopad , právě všude visej rudý vlajky - slaví se VŘSR. Venku pošmourno. Mám na výběr buď jít pěšky 4 km na zápas a zpátky se svézt autem a nebo jet obě cesty na kole . Volím variantu " kolo "
Maminka neprotestuje, naopak mě udělá na zápas chleba s máslem a jablko a k tomu uvaří heřmánkovej čaj s medem.
.Sedám na kolo a jedu 4 kilometry k místu, kde mám čekat na auto. Helma na kolo neexistovala, chvála Bohu a tak jsem si s volnou hlavou po cestě, potmě bez světla, mohl opakovat Ruský slovíčka na zejtřejší vyvolání ve škole
Tu vesnici, kde jsme tehdy hráli památný zápas si pamatuju dodnes a pamatovat si ji budu dokud tady budu. Je to poslední jméno, co tady zazní, ale ta vesnice se jmenovala Úsov.

Přijeli jsme tam v plný sestavě.
"Dneska vyhrajem ", povídá prorocky vedoucí mužstva a šel si k výčepu na posilněnou dát jedno orošený.
Hrálo se v hospodě, kde jste to tak asi jinde čekali co?
V hospodě narváno, točí se Litovel 10%, což jsem měl záhy zjistit, jak chutná.
Drobnej zádrhel byl v tom, že velkej sál hospody, kde se běžně mistrovská utkání OP 3 hrála,byl bez elektriky a tak se stala osudná věc...
Štamgasti v malým sále dali svoje pivní stoly se svejma pivama do kouta , vytvořil se prostor a přinesly se stoly. na stolní tenis a šlo se na věc - začal se hrát mistrák. Jak noblesní označení pro toto utkání.
Za stolem bylo tak cca půl metru místa než někdo narazil do zdi , případně vyrazil půllitr štamgastovi z ruky..
Všude zahuleno, fuj, všichni čuděj Startky za 4 ,- no řekněte při dnešních cenách není to k nasrání, jak se tehdy měli. No a pivo 10% Litovel za 1..70. Přeloženo do Češtiny pro dnešní generaci za jednu korunu a sedumdesát halířů.. No nedejte si jich klidně i víc, což , jak jsem si povšimnul všichni s bravurou dělali.
Já měl ale heřmánkovej čaj od maminky a byl sem na to patřičně hrdej. Teprve později jsem zjistil, že ta 10% není až tak k zahození.

Nastupujem k mači.
Soupeř je viditelně slabší a přesto, že se místní štamgasti snáží co to jde a hulákaj , že je to slyšet až ve vzdáleným Zábřehu, tak naše skóre utěšeně narůstá. Jediná překážka v jejich mančaftu je pán přezdívaný místními " BUŘT ".
Což je pán asi tak 2 metry vysoký , viditelně povzbuzen nějakou tou Litovelskou chmelovou dobrotou, kterou prokládá statečně Prostějovskou režnou. Má asi tak 140 kg živý váhy a mám k němu velký respekt. Má dobrý podání a následuje smrtící drajv letící rychlostí 150 za hodinu, kterýho se bojím.
Je to zřejmě ikona nejen místního stolního tenisu , ale zjevně i hospody.
Hraju s tím urostlým pánem.
Prohrávám, servis a bum a jdu to sebrat.
Míček však podivuhodně doplachtil a skončil v půllitru překvapenýho štamgasta u stolu mariášníků. A to byl zlom...
Vážený pán s vizáží univerzitního profesora pokuřujíc Viržinko se na mě jen tak lakonicky přes brejličky podíval?
" Co je hocho " ( začínáme s Hanáčtinou :P )
" Promiňte pane, spadnul mě sem míček " snažím se mu vysvětlit.
" Jo, aha , te hraješ", podíval se přísně na mě a trochu vlídněji na soupeře.
"Te hraješ s Bořtem, ja ?"
" Já nevím, hraju s tamhle tím velkým pánem" ,dím na to já.
" Však , s Bořtem, dek to povidám. Estli chlapče vehráš, zaplatím ti kofolo "
" Mosiš mu hrát na břuch, má ho velké a dežtak počké , poročim mo Režnó a on bode pomaléší"
Ten pán s vizáží univerzitního profesora byl dozajista naprosto skvělý trenér a stratég.
.Jak pravil , tak udělal.
S jeho pomocí a s pomocí Prostějovské režné se stalo něco neuvěřitelnýho - vyhrál sem tu kofolu
Moje euforie byla ohromná, vyhráli jseme zápas , vyhrál jsem kofolu a porazil jsem Goliáše - Bořta.
Pán , který stanovil neocenitelnou taktiku s Prostějovskou režnou s noblesou sobě vlastní zabil u svýho mariášovýho stolu hlášenou sednu a odebral se k výčepu, aby splnil co mě slíbil a zaplatil mě kofolu, vždyť jsem přece porazil" Bořta "
Kofola mě však nebyla souzená.
Přichomýtl se k tomu " náhodou " i náš vedoucí družstva, který už hodnou chvíli seděl u výčepu a když viděl, že bych měl pít kofolu, prohlásil zcela jednoznačně a tónem, který nepřipouštěl diskusi.
"Přece mo nebodeš dávat do žalodko, te svinstva, dá si pivo, to mo prospěje ".
Jak řekl, tak udělal a poručil mě pivo.
To za mě pak pán s vizáží univerzitního profesora zaplatil se stejnou noblesou s jakou zabil tu ohlášenou sedmu.
1.70 ,-za moc dobrou Litovelskou 10%.

To bylo něco.
Sice jsem občas , když jsem šel do džbánku pro pivo potajmu upíjel, ale celý pivo. to bylo úplně něco jinýho. Připadal jsem si nepřemožitelnej jak ten Vinnetou.
Zpátky po zápase což bylo někdy kolem 10 hodiny večer to bylo taky něco.
Na kole cesta zas 4 km domů, potmě bez světla a bez helmy.
Cesta však ubíhala moc príma. Všechno bylo skvělý, slovíčka na druhej den na Ruštinu se mě nepletla a v pohodě jsem dorazil domů.
Svižně jsem vyběhl schody, plný pozápasové ( chmelové ) euforie.
Čekala na mě maminka.....
A nejvíc ze všeho ji bylo divný, že jsem nevypil ten její moc dobrý heřmánkový čaj s medem...

Pohodu a pink.
K